Půjčoven sportovních potřeb je u nás jako máku, navíc jsme jako země makovou velmocí, načež máme jak obrovskou spotřebu máku na osobu na rok, tak i mnoho máku produkujeme na export. Tato metafora je vůči půjčovnám sportovních potřeb sice poněkud nadsazená, každopádně jde o to, že je o sport v naší zemi zájem, a že lidé nejen, že sportují, ale velmi rádi si pronajímají to, co je problém pro ně vlastnit. Typickým příkladem jsou jízdní kola, a ještě lepším příkladem je vodácké vybavení.
Chcete-li i vy podnikat v této oblasti, budete se pohybovat v silně konkurenčním prostředí a budete také pod tlakem ze strany úřadů. Podnikání, to totiž není jen zájmová činnost a práce co vám jde, a co vás baví, ale v první řadě dodržování zákonem stanovených pravidel a nařízení. Jenže to má háček – vy, jakožto dobrý a schopný vodák nebo cyklista, co se vyzná v pronájmu a servisování sportovních potřeb, nemůžete znát všechny zákony a jejich změny. Jinými slovy, nejste cifršpión, abyste neustále chodil v terénu s kalkulačkou a vše si propočítával nanečisto. A až budete dávat dohromady daňové přiznání, pak se z té hromady pravidel sesypete jak domeček z karet.
Prozíraví lidé si pro tyto služby najímají odborníky. Vyplatí se jim oslovit někoho, kdo se vyzná v účetnictví na Praze 4 i kdekoli jinde. Dobrý nebo dobrá účetní jsou vždy lidově řečeno k nezaplacení, protože ohlídají i to, za co byste v případě prodlení nebo zapomnětlivosti byli pokutováni. A platit pokuty jen za to, že tomu nerozumíte, je vrchol stupidity.
Znáte film „Já to tedy beru, šéfe“ z roku 1977? Je to úsměvná komedie v hlavních rolích s Ivou Janžurovou, Mílou Myslíkovou, Luďkem Sobotou a Petrem Nárožným, a tito dva pánové prováděli poněkud nadstandardní nábor pracovních sil, což jim také vyneslo nemalé problémy. Ve filmu je jasně naznačeno, že sehnat (už v té době) kvalifikovanou a zkušenou mzdovou účetní, byl opravdu tvrdý oříšek.