Peníze jsou pro lidi naprosto nepostradatelná věc. A ti, kdo jich mají málo nebo dokonce nemají žádné, jsou ve skutečně hodně nepříjemné situaci. Nemají čím platit, a tak nemají nejen peníze, ale ani to, co by se za ně dalo a mělo pořídit. A čím větší je nedostatek, se kterým se my lidé v tomto ohledu můžeme potýkat, tím je to pro nás horší. Protože jsou potřeby, které musíme uspokojit, ať se děje, co se děje, a když na to není, strádáme.
Peníze tedy potřebujeme. A teoreticky i víme, kde je vzít. Víme, že bychom měli pracovat tak, abychom si je vydělali. Jenže z naší každodenní reality víme i to, že je to mnohokrát prostě nezvladatelné. My lidé si prostě vyděláme jenom tolik, na co stačíme, respektive tolik, kolik jsou nám naši zaměstnavatelé nebo zákazníci ochotni zaplatit, a víc už ne. A když to pak nestačí, abychom to řešili aspoň půjčkou.
Ale s půjčkou je to vlastně docela podobné jako s těmi právě zmíněnými výdělky. Můžeme si ji sice teoreticky vzít, když si půjčit potřebujeme, ale musí nám ji napřed také někdo poskytnout. A když na tom nejsme finančně zrovna skvěle, nevzbuzujeme právě moc důvěry a není tak zrovna zájem do nás strkat další peníze. Zejména pokud jsme pro finanční ústavy neznámí a tyto tak postrádají jistotu, že se s penězi opět shledají.
A tak si nakonec sice nejspíš půjčíme, ale to možná jen tehdy, když máme nemovitost, jejímž dáním do zástavy získáme důvěru aspoň u nebankovní společnosti. Jejíž americká hypotéka bez dokládání příjmů je někdy dokonce už jen tou jedinou půjčkou, která tu pro lidi ve finanční tísni ještě zbývá. Půjčkou sice možná jedinou, ale rozhodně ne nějakou podřadnou a nikoho nezajímající. Právě naopak. Po takové půjčce touží skutečně kdekdo, a to plným právem. Protože dává naději na normální život nám všem. I když jsme v té nejtěžší finanční situaci, ze které nenalézáme možnost úniku.