Kolikrát užíváme ve své řeči slovní spojení, kterým ani moc nerozumíme. Co je například „šopa“? Slovo, které ve spojení se slovem kurník (kurnik šopa) tak nějak pěkně ladí, že se už ani moc o význam slova šopa nezajímáme? Se slůvkem šopa se můžeme setkat také v křížovkách nebo osmisměrkách. Podíváme se tedy, co znamená. Když řekneme, že si dáme šlofíka – máme na mysli, že si půjdeme na chvíli odpočinout, lehnout – třeba po obědě. Aniž bychom si to uvědomovali, je tento výraz odvozen od německého slova spát – schlaffen. Tedy i slůvko „šopa“ může mít svůj původ v nějakém cizím jazyce.
Pojí-li se se slovem kurník, a navíc víme, že toto spojení vyslovíme ve chvíli, když se nám něco nepovede, jsme neobratní, nešikovní nebo něčím zaskočeni, vystrašeni, tedy asi nic vábného toto slovo představovat nebude. V kurníku je většinou často nepřehledno pro větší počet slípek mezi slámou, zrním, pítky, s neustálým kvokáním a sem tam i klováním. Prostě tak trochu nepořádek, i přes snahu pořádek udržet. Ono se také trefně říká: „Máš to tady jako v kurníku.“ Na internetových stránkách www.odpovedi.cz se mimo jiné dozvídáme, že slovo „šopa“ je odvozeno od německého slova der Schuppen – kůlna, přístřešek na nářadí, dřevo atd.
Ani v těchto prostorách není vždy úplně naklizeno. Tedy s kurníkem se slovo šopa jaksi dobře doplňovalo. Ale hlavně bylo užito proto, aby se vyslovovaly méně hrubé výrazy, když nás něco naštve, vytočí. Například na Ostravsku se toto spojení ujalo proto, aby nahradilo zaklení „sakra“, jehož vyslovení bylo považováno za hříšné. Podobně tak i v oblíbené známé pohádce Tajemství staré bambitky užíval loupežník Karaba (O. Vetchý) dosti často při svém rozladění a naštvání slovo „kudla“, které bylo jaksi neškodné a mnohem slušnější než slovo jiné. Nu a teď už víme více o tom, co říkáme.